Slohová práce - vyprávění

Slohová práce - vyprávění

Vyprávění patří mezi velmi kreativní žánry. Autor musí skutečně popustit uzdu své fantazie, aby čtenáře zaujal. I když jde o slohový útvar s poměrně volnými pravidly, sepsali jsme pro vás článek o tom, co by měla taková slohovka obsahovat.

Co je to vyprávění?

Jedná se o slohový, respektive literární útvar, jehož hlavním smyslem je sdělit čtenáři příběh v časové a logické souvislosti. Vypravovaný příběh může být kompletně vymyšlený nebo založený na skutečné události.

Vyprávění může na první pohled působit jako jednoduchý žánr. Vždyť přece vyprávět umí každý a trochu kreativního slohu taky zvládne vytvořit kdekdo. Nenechte se ale napálit. I vyprávění má svá pravidla, která musí každý spisovatel dodržovat.

Příběh, ač jej píše autor, sděluje takzvaný vypravěč. Může jím být samotná postava z příběhu nebo osoba čtenáři neznámá. Vyprávět lze v ich-formě (příběh je sdělován v první osobě jednotného čísla) er-formě (vypravěčem je nezaujatá osoba, která sděluje příběh ve třetí osobě).

Jak vypadá osnova vyprávění?

Základem psaní většiny slohových útvarů je osnova. Nejinak tomu je i u vyprávění. Osnova by se měla skládat z celkem pěti částí - úvod, zápletka, vyvrcholení, zvrat a závěr.

Ačkoliv se nejedná o součást osnovy, měl by každý příběh začít nadpisem. Požadavky na nadpis se liší slohový útvar od útvaru. V případě vyprávění musí být nadpis kreativní, zajímavý a slibující poutavý příběh.

První částí osnovy je úvod (expozice), jehož cílem je představit čtenáři především hlavní aspekty děje - místo, čas a postavy. Spisovatel by měl úvod napsat tak, aby se čtenář zvládl bez problémů ve vyprávění zorientovat.

Následuje zápletka (kolize), ve které autor postupně odhaluje děj a sděluje další podrobnosti. Čtenář se tak dozvídá, jakým směrem se bude příběh ubírat.

Po zápletce přichází vyvrcholení (krize), kdy příběh nabírá na intenzitě. Jde o vrchol celého vyprávění, během kterého čtenář čte se zatajeným dechem a je totálně odtržen od reality.

Čtvrtou částí je zvrat (peripetie). V této části se intenzita příběhu ještě více zintenzivní. Jinými slovy se zápletka ještě více zaplete a čtenář hltá každé slovo.

Poslední částí je závěr, tedy ukončení celého příběhu. Konec může být dobrý nebo špatný. Anebo také otevřený. To vše závisí na autorovi.

Jak napsat dobrý příběh?

Napsat skutečný trhák je poměrně těžké. Nicméně ne proto, že by slohový útvar byl v zajetí nekonečného množství pravidel, ale proto, že přijít se zajímavým příběhem je poměrně těžké.

Pravidla nejsou u vyprávění téměř žádná - spisovatel může použít jakýkoliv jazyk nebo čas, a tak se nemusí bát zapojit svoji fantazii na plné obrátky.

Základní pravidlo je, že styl vyprávění by měl odpovídat cílovému publiku. Tedy pokud píšeme pohádky pro děti, nebudeme používat v textu cizí slova a dlouhá souvětí, kterým by děti nerozuměly. Naopak pokud se budeme chtít ponořit do tajů sci-fi příběhů, zde se bez cizích slov a odborných výrazů prakticky neobejdeme.

Kromě toho musí být ve vyprávění přímá řeč, která je jedním ze znaků vyprávění. Pokud by autor na přímou řeč zapomněl, nejednalo by se o vyprávění, ale o dějový popis.

Čemu by se spisovatel v rámci vyprávění měl také vyhnout, jsou pravopisné a stylistické chyby. Ačkoliv je možné do promluv postav zahrnout všemožné hovorové výrazy, chybám v textu by se měl vyhnout každý autor bez výjimky.