Slohová práce - popis osoby

Slohová práce - popis osoby

Tápete v tom, co by měl popis zahrnovat? Nevíte, jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou? Pak si přečtěte náš článek, ve kterém se dozvíte odpovědi na tyto otázky a mnoho dalších relevantních informací.

Co zahrnuje popis osoby a jaké druhy popisu rozlišujeme?

Popis osoby je jeden ze základních slohových útvarů. Díky své jednoduchosti se jej učí už děti na prvním stupni základní školy.

Popis osoby patří mezi oblíbené slohové útvary. To proto, že popisujeme, co vidíme nebo co o popisované osobě (případně i zvířete, předmětu nebo jevu) víme. Nemusíme tak složitě vymýšlet různé argumenty, jako třeba u úvahy nebo květnaté fráze jako v případě líčení.

Hlavním cílem popisu osoby je předložit čtenáři komplexní informace o vzhledu a fyzických vlastností člověka. Na základě autorova textu by čtenář měl být schopen si představit, jak popisovaná osoba na pohled vypadá.

V rámci popisu rozlišujeme celkem dvě varianty - popis prostý a odborný. Popis prostý používá jazyk tak, aby sdělení pochopil každý. Naproti tomu popis odborný je podrobnější a co do jazykové stránky náročnější, neboť používá i odborné termíny).

Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?

I když se to na první pohled nemusí zdát a spousta lidí tyto dva pojmy zaměňuje nebo je vnímá jako jedno a to samé, mezi popisem a charakteristikou je poměrně velký rozdíl.

Na jedné straně máme popis, který se zaměřuje na vzhled člověka, naproti tomu charakteristika staví do centra autorova zájmu povahu, vnitřní stránku osoby.

Pokud do textu autor zahrne jak vnější tak vnitřní vlastnosti popisovaného, pak se jedná o charakteristiku.

Co je tedy předmětem popisu a jaký jazyk použít?

Popsat lze prakticky kohokoliv a cokoliv. Důležité je dodržet obsah (tedy popis vnějších vlastností), takže je jedno, jestli budete popisovat maminku, tatínka, paní učitelku, svého psa či oblíbeného plyšáka.

Jazyk by měl především odpovídat jazykové vybavenosti autora (je rozdíl mezi žákem na prvním stupni základní školy a studentem gymnázia). Každopádně platí, že jazyk by neměl být zbytečně květnatý a autor by se měl vyvarovat použití metafor, rýmů apod.

Struktura slohové práce

Co je předmětem tohoto slohového útvaru, jsme si už vyjasnili. Jak by ale tato slohová práce měla vůbec vypadat? Osnova by se měla skládat z nadpisu, úvodu, hlavní části a závěru.

I když se to může jevit nadbytečné, popis osoby musí, jako ostatně každý slohový útvar, začít nadpisem. Nadpis totiž uvádí čtenáře do samotného obsahu celé práce. Vzhledem k jednoduchosti a jednoznačnému zaměření celého textu na jeden objekt nemusíte vymýšlet složité názvy. Klidně stačí, když text uvedete jménem, funkcí nebo statusem popisovaného člověka (např. „Moje maminka Jana”).

Následuje úvod, kde popisovanou osobu stručně představíte a uvedete o ní základní informace. V případě osoby určitě uveďte její jméno, váš vztah k ní, co dělá apod.

V hlavní části se už můžete vrhnout na detailní popis osoby. Tedy například jak je osoba vysoká, jak dlouhé má vlasy, jakou má barvu očí apod. Snažte se při popisu postupovat souvisle a nepřeskakujte.

Konec slohové práce by měl završit závěr. V něm se snažte vyzdvihnout ty vzhledové vlastnosti, které považujete za nejdůležitější. Pozor na to, že závěr je pouze shrnutí toho, co jste již o osobě napsali. Proto se vyvarujte uvedením nových informací, které patří do hlavní části.