Slohová práce - líčení

Líčení

Líčení může být pro mnohé autory skutečná překážka, neboť vyžaduje na rozdíl od některých jiných slohových útvarů náležitě rozvinuté jazykové znalosti. Pojďme si tento slohový útvar představit. Doufáme, že přečtení tohoto článku vám pomůže ujasnit si některé nezodpovězené otázky týkající se slohovky na téma líčení.

Jak charakterizovat líčení?

Líčení není jen aktivita vedoucí ke zkrášlení tváří. Jedná se tíž o slohový útvar, který je vystavěn na subjektivním vnímání autora. Líčení se týká popisu autorových emocí, citů, myšlenek, atmosféry apod. Tento slohový útvar si zakládá na použití květnaté a archaické mluvy. Kromě toho autor může hojně využívat konstruktů, jakými je třeba metafora, metonymie nebo přirovnání. Cílem kvalitně napsaného líčení je vyvolat v čtenáři emotivní cítění a zajistit, aby se dokázal plně vcítit do autorových zkušeností a dojmů.

Co je to metafora a metonymie?

V předchozím odstavci jsme si uvedli, že slohová práce na téma líčení může obsahovat několik jevů, které jsou typické pro zdobenou řeč. Jsou jimi metafora a metonymie, které patří mezi tzv. tropy. Pod pojmem tropy se nemyslí žádné klima přímořských oblastí; jde o prostředek, založený na významové složce jazyka. Pojďme si nyní metaforu a metonymii blíže představit.

Metafora pochází z řečtiny a znamená doslova „přenesení”. Jde tedy o jazykový a řečnický jev, kdy dochází k obrazovému přenesení významu z jednoho objektu na druhý. Smyslem metafory je zdůraznění vnější podobnosti týkající se například tvaru, struktury, rozsahu, množství, funkce, místa nebo polohy. Jako příklad metafory lze uvést:
hlava rodiny,
čelo postele,
zub času,
sametový hlas nebo
plamen lásky.

Naproti tomu metonymie (termín opět pochází z řečtiny) doslova znamená „přejmenování”. Funkcí metonymie je tedy přenesení významu na základě vnitřní souvislosti. Rozlišujeme několik druhů metonymie: strukturní (přenos pojmenování za současného ponechání si původního významu), kontextová (přenos vlastního jména na významná literární díla nebo historickou událost) a etymologická (přenos vlastního jména na obecné označení osob nebo věcí). Jako příklad metonymie lze uvést:
ráda čte Tolkiena,
dělá do novin,
vypil celou sklenici nebo
tvé míry mám v oku.

Jak napsat dobré líčení?

Základem je především výběr dobrého tématu. Pokud máte možnost výběru, zvolte téma vám blízké, ke kterému máte nějaký vztah. Ať už se jedná o oblíbenou knihu, místo nebo cokoliv jiného, vždy se vám budou lépe vyjadřovat pocity vůči něčemu, co vás ovlivnilo.

Poté si vytvořte osnovu, která vám s psaním pomůže. Správná osnova by se měla skládat z úvodu (představení tématu), hlavní části (samotné líčení) a závěru (zde může autor vyjádřit svůj vztah k tématu). Součástí osnovy by měl být i nadpis, který by v souladu se všemi pravidly líčení měl být kreativní.

Líčení je ve své podstatě popis, nicméně na rozdíl od popisu není cílem autora popsat to, co vidí. Hlavní roli zde hrají autorovy emoce. Při popisu je tedy nutné používat skutečně květnaté, citově zabarvené výrazy a složitější souvětí. Je to subjektivní deskripce, a proto se nebojte s jazykem experimentovat. Správné líčení by totiž mělo mít poetický ráz.

Při líčení je třeba se zaměřovat na detaily a od nich postupovat směrem k obecnějšímu popisu líčeného jevu nebo objektu. Nezapomínejte ani na ty nejmenší nebo zanedbatelné detaily - i ty totiž tvoří jádro líčení.