Povídky a básně

Povídky a básně

Povídky i básně jsou důležitou součástí literární kultury. V našem článku se dozvíte charakteristiku těchto dvou populárních žánrů, jak se od sebe navzájem liší a jak poznáte dobře napsanou povídku nebo báseň.

Co je to povídka, báseň a jaký je mezi nimi rozdíl?

Podle literární teorie je povídka epický literární žánr. Zaměřuje se tedy na děj, vyprávění příběhu. Povídkové příběhy mohou být smyšlené, ale i založené na skutečné události.

Na rozdíl od románu, který sdílí podobné charakteristiky, je povídka kratšího až středního rozsahu. Díky své délce se povídka zaměřuje na jistý okamžik v životě, na určitou dějovou linii. Povídky píší autoři povětšinou v prozaické formě - to znamená, že nejsou veršované.

Existuje mnoho druhů povídek - v literatuře se můžeme setkat například s historickou, detektivní, fantastickou, dobrodružnou nebo erotickou povídkou.

Autoři píšící povídky, se označují jako povídkáři.

Naproti tomu báseň je typická pro lyrický literární žánr. To znamená, že ve většině případů nemá děj a zaměřuje se pouze na pocity, emoce, úvahy a nálady. Co do rozsahu bývají básně spíše krátké.

Báseň je známá pro svoji veršovanou strukturu, díky čemuž má nejen literární, ale i estetickou hodnotu. Kromě toho jsou pro básně typické i rýmy (zvuková shoda koncových hlásek na konci veršů) a takzvané sloky (odborně nazývané strofy; ty vznikají spojením jednotlivých veršů).

Umění tvorby básní se označuje slovem poezie (slovo pochází z řečtiny a označuje tvorbu). V rámci poezie rozlišujeme epickou, lyrickou, lyricko-epickou poezii a poezii volného verše.

Autoři, kteří tvoří básně, se nazývají básníci/básnířky.

Jak vypadá dobře napsaná povídka?

Aby byla povídka dobře napsaná, musí respektovat určitá pravidla. Tím základním je, že autor musí mít nápad, ze kterého vzejde atraktivní povídka. Již hodně toho bylo napsáno, a proto napsat dvakrát totéž není vůbec složité. Taková díla už pak nejsou ničím inovativní, ba dokonce by je někdo mohl označit za kopie.

Nápad ale není to jediné, co pro psaní autor potřebuje. Povídka by totiž měla splňovat i určitou strukturu - tou je úvod, který čtenáře vtáhne do děje a zaujme, dále hlavní část povídky, kde autor líčí peripetie příběhu, a nakonec překvapivé rozuzlení. Jen těžko byste se vyznali v textu, který by měl tyto atributy zpřeházené.

Zároveň by povídka měla po celou dobu sledovat nějakou jasně danou dějovou linku, bez přehnaného počtu odboček a zbytečných postav. Není nic horšího, když se autor snaží napsat velkolepé dílo, ale vyjde z toho slepenec bez hlavy a paty, ve kterém se navíc nejde vyznat.

Jak vypadá dobře napsaná báseň?

Vzhledem k tomu, že platí pořekadlo „sto lidí, sto chutí”, pak každému se líbí něco jiného. Na rozdíl od povídky se jen těžko popisuje dobrá báseň. Nicméně i tak si můžeme vyjmenovat pár charakteristik, podle kterých poznáte skutečně kvalitní poezii.

Prvním z nich je originalita. Určitě víc zaujme čtenáře neotřelá báseň, než ta, kterou už asi někdy v minulosti četl. V tomto směru je dobré, když se autor vyhýbá zažitým básnickým klišé (například si vymyslí vlastní metafory).

Kvalitní báseň poznáte i podle jazykové vybavenosti autora. Na rozdíl od prózy se v poezii používá lyrický jazyk, tedy slova květnatá, archaická a citově zabarvená. Aby byla báseň poetická, musí autor využívat rytmická a zvučná slova, neboť báseň nezávisí na ději, ale na pečlivé volbě slov, která se navíc rýmují.