Korektura bakalářské práce

Korektura bakalářské práce

Korektura bakalářské práce je esenciální náležitostí pro její odevzdání a následné hodnocení pověřenými osobami. V tomto článku se dozvíte, co vše si představit pod pojmem korektura textu. Mimo jiné se dozvíte i rozdíly mezi jednotlivými chybami a na co si při korektuře dávat pozor.

Co je to korektura?

Slovo korektura pochází z latinského slova corriegere a znamená opravovat. Smyslem korektury je zbavit psaný text stylistických, pravopisných nebo gramatických chyb tak, aby bylo možné jej odevzdat nebo rovnou publikovat. Součástí korektury může být i oprava terminologických nepřesností.

Ve světě korektur se můžeme setkat s několika různými druhy. Rozlišujeme základní jazykovou korekturu (kontrola pravopisu, gramatiky a oprava překlepů), typografickou (kontrola formátování), stylistickou (ve své podstatě jde o složitější základní jazykovou korekturu se zaměřením na stylistickou stránku textu), odbornou (kontrola správného použití odborné terminologie), technickou (kontroluje se dobrá čitelnost textu, řazení kapitol, úplnost příloh apod.) a předtiskovou korekturu (závěrečná kontrola před tiskem).

Osoba, která se věnuje korektuře, se nazývá korektor/ka. Takový člověk musí v prvé řadě disponovat perfektní znalostí českého jazyka, aby byl schopen odhalit i ty nejsložitější chyby v rámci české mluvnice. Nezbytný je i korektorův cit pro jazyk a jeho vyjadřovací schopnosti. Je vítanou výhodou, když je korektor i vzdělaný v určitém oboru, neboť může pak autora textu upozornit na nějakou nepřesnost nebo nevhodnou volbu termínu.

Bez korektury by nebylo možné nejen akademickou práci (bakalářskou, nicméně i diplomovou, rigorózní nebo dizertační), ale jakýkoliv text vůbec odevzdat. Takový text plný chyb by působil nevěrohodně, odbytě, ba dokonce by jej někdo mohl vnímat jako výsměch.

S korekturou se tak mimo akademickou sféru můžeme setkat v jazykových školách nebo překladatelských agenturách, kde se korektuře podrobují výsledné překlady. Korektor má bezesporu své místo i v redakcích a vydavatelstvích - bez opravy by nemohla vyjít žádná knížka, časopis nebo noviny. Uplatnění korektor najde i v e-shopech nebo marketingových agenturách.

Co jsou to stylistické, pravopisné a gramatické chyby?

Mezi těmito třemi pojmy nelze klást rovnítko. I když každý z těchto termínů označuje něco jiného, někteří lidé je navzájem zaměňují nebo si pod nimi představují chybný význam.

Stylistické chyby zahrnují nevhodné použití slov v textu. Řadí se sem například opakování slov, časté užívání slov bez významu (např. „jako takový”), špatné spojení slov, ale i použití slov, která jsou již archaická nebo nespisovná.

Gramatické chyby, ač to někoho možná překvapí, nejsou v rámci českého jazyka tak časté. V češtině se hodně slovo gramatika nepřesně zaměňuje se slovem pravopis. Gramatika je ucelený soubor pravidel, která se vytvořila přirozeně při používání jazyka a rodilí mluvčí by ji měli zvládat bez problému. Gramatické chyby tak zahrnují nesprávnou volbu času, chybné použití pádů nebo nesprávné poskládání slov do vět.

Pravopisné chyby naproti tomu spočívají v chybném zápisu jazyka. Tedy obsahují to, co při běžném hovoru není zřejmé, nicméně chyba se objeví až po zapsání textu. Pravopisné chyby tedy zahrnují chyby v i/y, mě/mně, s/z, interpunkci, nicméně řadíme sem i chyby v malých a velkých písmenech nebo zápisu čísel.