Básně

Básně

S básničkami se setkal prakticky každý již na nižším stupni základní školy. A spousta lidí si jejich čtení užívá dodnes. V tomto článku se dozvíte, co vše si lze představit po pojmem báseň a současně se věnujeme i tomu, jak vypadá dobře napsaná báseň.

Co je to báseň?

Jedná se o literární dílo, které je charakteristické svoji veršovanou skladbou. V rámci literatury lze báseň charakterizovat i jako lyrické dílo estetického charakteru - jde o druh poezie, vyjadřující básníkovy pocity, nálady a emoce. Člověk, který píše básně, si říká básník/básnířka.

Když se řekne báseň, všichni si určitě představí tři pojmy, které básnické dílo utváří - verš, sloka a rým.

Verš lze jednoduše popsat jako jeden řádek v rámci celé básně. Pro verš je charakteristická jeho rytmická struktura. Více veršů pak tvoří rým. Literární teorie rozlišuje vázaný (dodržuje pevně daná pravidla) a volný verš (nepodléhá žádným zákonitostem).

Ačkoliv jsme si v předchozím odstavci uvedli, že více veršů tvoří rým, i sloka (neboli též strofa) je tvořena více verši. Rozdíl je však ten, že sloka představuje soubor veršů, které lze přečíst na jeden nádech a obvykle vyjadřují nějakou ucelenou myšlenku.

Rým lze naproti tomu definovat jako zvukovou shodu koncových hlásek na konci veršů. Rozlišujeme dvojslabičný (typický pro češtinu) a jednoslabičný verš (typický pro angličtinu). Rýmy pak můžeme dělit i podle polohy přízvuku (ženský a mužský rým), zvukové shody (např. úplný, bohatý, postačující, dobrý) a rozmístění veršů v rámci strofy/sloky (např. obkročný, postupný, přerývaný, sdružený).

Někteří autoři si pojem estetičnosti básně vyložili skutečně dopodrobna a kromě samotné struktury podřídili tomuto pojmu i uspořádání textu. Tento popis líčí takzvaný kaligram, kdy celá báseň nebo jednotlivá písmena jsou rozmístěna do obrázku, který vyjadřuje téma básně. Mezi známé autory kaligramů patří Guillaume Apollinaire nebo Jaroslav Seifert.

Jak vypadá dobře napsaná báseň?

Napsat báseň se na první pohled jeví jako velmi složité. A nebudeme vám věšet bulíky na nos, vymyslet chytlavé rýmy, které by měly smysl, skutečně není snadné. Nicméně žádná kvalitní báseň nevznikla tak, že by autor lamentoval nad její obtížností. Podle níže uvedených rad poznáte dobře napsanou báseň, která ve výsledku ohromí.

Stejně jako u jakéhokoliv psaní, i v případě básnické tvorby si autor nejprve musí ujasnit, o čem chce psát. Skládat veršovaná slova dohromady jde mnohem lépe, když básník ví, co básní chce vyjádřit - jestli lásku, smutek, nenávist nebo cokoliv jiného. Pro tento účel je výborný tzv. brainstorming, kdy si básník může, třeba na kus papíru, psát vše, co ho k vybranému tématu napadne.

Než dojde na samotné psaní, mnoho autorů čerpá inspiraci z tvorby jiných básníků. Je vcelku jedno, jestli se rozhodnou pro světoznámé básnické velikány nebo naopak osoby, které své básničky publikují na internetových blozích. Důležité totiž je, aby básník pochopil samotný žánr, naladil se na lyrický jazyk a případně nastudoval zvolenou básnickou formu.

Psaní poezie se v mnohém liší od psaní klasických románů. Na rozdíl od psaní neveršovaného románu, kde se důraz klade na samotný příběh, jde při psaní básní o využití veškerého potenciálu jazyka. Vítaný je tedy květnatý a archaický jazyk. Důležitou součástí básní jsou i metafory - jedná se o přenesení významu na základě vnější podobnosti (např. moře vlasů, zub času, kapka štěstí). Metafory dodávají básni určitou abstraktnost, jedinečnost a osobitost autora. Proto se skuteční básníci e vyhýbají ohraným klišé a tvoří si vlastní kreativní popis svých pocitů.

V rámci básnické tvorby je třeba, aby autor obstojně zvládal i interpunkci. Básně se čtou většinou nahlas a navíc se jedná o velmi rytmický žánr. Jen správné použití interpunkčních znamének plně vystihne náladu a tempo básně.